Černé čaje tvoří drtivou většinu místní produkce. Tyto čaje se, s výjimkou nejvyšších listových tříd (značených obvykle FBOPF ex.sp. či Spider Leaf Tea), vyznačují poměrně velkou unifikací procesu zpracování, proto lze i přes rozdíly způsobené nadmořskou výškou a polohou plantáže, z níž čaj pochází, mluvit o charakteristické chuti cejlonského černého čaje, pro kterou je typická zejména lehká zemitá svíravost, jemná květovost či vzácněji medová nasládlost a silné, nezaměnitelné aroma. Samozřejmě však i v tomto případě existují výjimky. Jedná se zejména o vysokohorské čaje z provincie Nuwara Eliya, které bývají lehčeji fermentované, v nálevu výrazně svěžejší, často s příjemným komplexem zelenějších chutí, vždy však nezaměnitelného, typicky vysokohorského charakteru. U nejvyšších tříd vysokohorských listových čajů je pak typická výrazně medově nasládlá chu? podobná slavnému čínskému černému čaji Keemun, přičemž list je tmavý, jehličkovitě svinutý, drobnější, s velmi velkým podílem drátkovitých, stříbřitých tipsů.

V posledních letech se stále ve větší míře produkují také cejlonské čaje zelené, jejichž kvalita je však většinou nízká, chu? často natrpklá a hrubá. Vzácněji se lze setkat s cejlonskými zelenými čaji dobré až velmi dobré kvality. Specialitou cejlonské produkce je bílý čaj značený jako Silver Tips, který je místní variantou čínského čaje Yin Zhen, jemuž odpovídá vzhledem i kvalitou.