ČAJOVNÍK - Camellia sinensis (L.) O.Kunze
Krátká exkurse do historie
Nejstarší věrohodná zpráva o pití čaje pochází ze 3.století našeho letopočtu, objevení čaje jako blahodárné rostliny je však samozřejmě mnohem starší, legendy uvádějí až 3. tisíciletí před naším letopočtem. Nejstarší popisy pěstování a přípravy čaje máme z období dynastie Tchang (7. - 10. stol.), zejména od legendárního čajového mistra Lu Jü. K přípravě se používal zelený čaj lisovaný do různých forem a poté rozemletý na jemný prášek, jenž byl vhozen do kotlíku s vroucí vodou a krátce povařen. Později se čajový prášek spařoval vroucí vodou a poté se šlehal bambusovou metličkou. S pitím čaje zhruba v takové podobě, jakou známe dnes, se poprvé setkáváme v období dynastie Ming (14. - 17. stol.). Čajové lístky byly přelívány horkou vodou ve velkých šálcích, z nichž se i pilo. Používání čajových konviček je spojeno s rozšířením pití čaje do všech vrstev čínské společnosti v 15. století. Čajová kultura a pití čaje se rychle šířily, nejprve do Japonska a Mongolska, později obchodními cestami do Arábie, v 17. století poznává čaj i Rusko a Evropa, kde se čaj rychle stává oblíbeným nápojem. Evropané, zejména pak Britové, zavádějí pěstování čaje ve svých koloniích, v Indii, kde po prvních pokusech s čínskou odrůdou nalézají v Assamu divoce rostoucí druh čajovníku, a na Cejlonu. Rusové úspěšně vysazují čajovníky v oblasti Kavkazu, čínští kolonisté přivážejí čajovník na Tchaj-wan. Čajové plantáže jsou budovány na Sumatře, na Jávě, v Jižní Africe a na mnoha dalších místech. Čaj se stává významným obchodním artiklem a celosvětovým kulturním fenoménem.
Základní popis a pěstování
Čajovníky jsou keře s celoročně zelenými, silně žebrovitými listy vyrůstajícími na krátkých větvičkách. Pro pěstování mají největší význam čajovník čínský a čajovník assámský. Používá se však také mnoho šlechtěných hybridních odrůd, kupř. čajovník cejlonský. Čínský čajovník je menší (až 6 m) než čajovník assamský (až 15 m), má menší listy a hodí se pro pěstování ve vyšších polohách se subtropickým a mírnějším podnebím (snáší dobře i teploty mírně po bodem mrazu). Assamský čajovník se pěstuje převážně v tropickém pásmu, od nížin až do horských poloh (nad 2000 m). Čajovníky pěstované v horských polohách mají sice menší výnosy, kvalita sklizeného listu však bývá velmi vysoká. Květy všech druhů čajovníku jsou bílé a podobají se květům třešní. Pro listy čajovníků jsou typické dobře viditelné stříbřitě bílé chloupky, jimiž je pokryta jejich spodní stana. Nerozvinuté pupeny listů (tipsy) jsou jimi pokryty zcela. Vysoký podíl tipsů je charakteristický pro kvalitní třídy čaje. Čajovníku se daří v různorodých půdních podmínkách, není příliš choulostivý na teplotní výkyvy, vyžaduje však značné množství srážek během celého roku. Proti příliš prudkému slunci bývá v tropických oblastech zastiňován. Pěstování čajovníku je rozšířeno zejména v Indii, v Číně a na Tchajwanu, v Japonsku, na Cejlonu, v Indonésii, ve Vietnamu, v oblasti Kavkazu a v některých zemích Afriky a Jižní Ameriky. Množí se pomocí semen či řízků. Pravidelným stříháním se zvyšuje množství výhonů a keř se zahuš?uje a formuje do požadovaného tvaru o výšce 70 - 100 cm. Keře se kvůli snadnějšímu sběru čajového listu sází do pravidelných dlouhých pásů vedle sebe.
Sběr čajového listu
Čtvrtým rokem po výsadbě se přistupuje k prvnímu sběru, prvotřídní list však čajovník poskytuje ještě později. Úrodu dává zhruba 30 let. Doba sklizně je závislá na klimatických podmínkách a je velmi různorodá. Sklízí se několikrát ročně, v tropickém podnebí s rovnoměrně rozvrženými srážkami celoročně (až 30 sklizní). Kvalita úrody během roku silně kolísá a různé oblasti poskytují své nejkvalitnější čaje v rozličných obdobích. Sběr čajového listu se provádí převážně ručně - odštipováním prsty či pomocí nůžek, v Japonsku jsou používány speciální střihací kombajny. Správné načasování sklizně a dodržení přísných hygienických podmínek je nezbytným předpokladem pro získání opravdu kvalitního listu. Sklízí se mladé koncové výhonky sestávající z tipsu a 2 - 5 lístků. Nejvyšší obsah ceněných látek, na nichž závisí kvalita čaje, mají nejmladší výhonky, a proto se k výrobě nejkvalitnějších druhů čaje používá jen tips a první dva lístky. Tato třída bývá označována jako OP (Orange Pekoe), v případě sběru tipsu a prvního lístku jako FOP (Flowery Orange Pekoe).