|
Základní dělení čaje
Bílé čaje jsou zlehka fermentované. Sklizený list není prudce zahříván, ale je bez jakéhokoli svinování poměrně rychle usušen. Tento čaj je charakteristický vysokým obsahem silně ochmýřených vrcholových výhonků (tipsů). Podle jejich velikosti a podílu v listu se tyto čaje dělí do tří základních tříd: Yin Zhen (vytříděné tipsy určité velikosti bez dalšího listu), Pai Mu Tan (list s velmi vysokým obsahem středně velkých tipsů) a Shou Mee (většinou tmavší list s obsahem menších tipsů). V posledních letech začali fujianští pěstitelé produkovat také bílé čaje nového typu, spíše výjimečně se lze na evropském trhu setkat s bílým čajem střední třídy známým jako Kung Mee. Žluté čaje jsou zlehka dodatečně fermentované čaje. Jde o dosti vzácnou a neobyčejně drahou čínskou specialitu. Přesný výrobní postup je držen v tajnosti, list je ihned po sklizení prudce zahříván na kovových pánvích, poté různě svinován a hněten. Pravděpodobně před konečným dosušováním a tříděním je uměle vyvolán proces fermentace, který je následně velmi rychle zastaven, čímž tento čaj získává své mimořádné vlastnosti. Druhým možným způsobem zpracování těchto čajů, o němž se lze v literatuře dočíst, je dlouhodobé sušení čajových lístků v silnějších vrstvách pod plachtami za střídání vyšších a nižších teplot. Jako žluté jsou často prodávány i čaje, které tento přídomek získaly jako čaje císařské (žlutá je tradiční císařská barva) a v intencích tohoto dělení jde většinou o čaje zelené. Polozelené čaje jsou částečně fermentované. Ve sklizeném listu se nechá pomocí narušení okrajů lístků započít proces fermentace, který je v určitý moment (zde záleží zejména na třídě a produkční oblasti) přerušen prudkým zahřátím. Speciální úpravou vzniká původně čínský, jen velmi lehce fermentovaný (cca kolem 10%) čaj Pao Chung, který tvoří jakousi mezitřídu mezi zelenými a polozelenými čaji. Častěji bývají tyto čaje označovány jako oolong (z čínského wu long, černý drak), méně často jako žlutozelené, zřídka (dle odlesku listu) jako modré či modrozelené. Černé čaje jsou čaje dokonale fermentované. Sklizený list se při konstantních teplotách (okolo 22°C) a vlhkosti nechává zavadnout. Poté je počínající proces fermentace (obvykle netrvá déle než 120 minut) podpořen narušením buněčné struktury listu svinováním na speciálních strojích (rollerech). V konečné fázi je list sušen a tříděn. Tento způsob zpracování černého čaje bývá označován jako ortodoxní. Na trhu se lze setkat i s černým čajem zpracovaným jinou technologiíí, a to buď CTC nebo LTP.
Tmavé čaje jsou dokonale dodatečně fermentované. Po sklizení je list okamžitě zahříván, v konečné fázi zpracování je však proces fermentace uměle (mikrobiálně) vyvolán a nechává se dokonale proběhnout, což dává těmto čajům jedinečné účinky zejména po zdravotní stránce. Nejznámějším zástupcem tohoto druhu zpracování je Pu Erh. Lisované čaje bývají obvykle slisované horší třídy čaje Pu Erh (výjimku tvoří lisované čaje jimiž byly v minulosti odváděny císařské dávky, např. proslavený Golden Melon), zvláštní kategorii tvoří lisované čaje zelené, jejichž technologické zpracování je velmi složité a neodpovídá žádnému výše uvedenému druhu čaje. Základní produkční třídy čaje Listové třídy: SFTGFOP (I-III) - Specia Finest Tippy Golden Flowery Orange Pekoe (grade I-III) SFTGFBOP (I-III) - Specia Finest Tippy Golden Flowery Broken Orange Pekoe (grade I-III) TGOF - Tippy Golden Orange Fannings Obecně platí, že čím více písmen zkratka obsahuje, tím je čaj kvalitnější. Vždy je však třeba mít na paměti, že toto označení mluví o velikosti a vzhledu sklízeného listu, neříká však nic o jeho zpracování a tedy ani o kvalitě hotového čaje. Jde tedy o označení spíše orientační. Klasifikace výrobních druhů čaje není zdaleka jednotná. Černé čaje (v Číně jsou pojmenovány podle barvy nálevu, tedy jako červené čaje) mají většinou vedle názvu produkční oblasti ještě specifikaci kvality listové třídy, u čínských čajů je běžně navíc uváděno i číslo standardu. Ani tato specifikace však není univerzální. Zatímco v Číně je nejvyšší listová třída značena jako FOP, používá Indie dělení podrobnější a nejvyšší třída tam má označení SFTGFOP (Super Fine Tippy Golden Flowery Orange Pekoe), v Indonésii OP s dodatkem sup., v Keni GFOP atd. U Ceylonských čajů nejvyšší kvality se lze setkat mimo klasického FOP také s označením FBOPF, tj. Flowery Broken Orange Pekoe Fannings, často s přívlastkem Sp(ecial) či Ex(klusive). Jde o historicky tradiční značení nejvyšší listové třídy ceylonských černých čajů. V některých případech (zejména u kvalitních tříd čínského čaje ale i jinde), se používá pouze jméno produkční oblasti a vlastní, specifický druhový název, popřípadě s dodatkem finest. Zelené a bílé čaje Listové třídy: FYH - Fine Young Hyson FH - Fine Hyson SOUMEE Pokud se týká čajů cejlonských, bývají většinou značeny jen jménem třídy (Gunpowder, Sencha, Silver Tips atp.), totéž platí o čajích vietnamských. Čaje čínské bývají značeny taktéž jménem třídy, to by však mělo být doplněno (pokud se nejedná o speciální třídu, kde stačí jen pojmenování) číselným standardem, který je dobrým orientačním bodem, chceme-li skutečně spolehlivě zjistit kvalitu čaje. Japonské zelené čaje se hodnotí několika způsoby. Lze se též setkat s tzv. tasterským hodnocením, kdy se kvalita čaje určuje z kvality nálevu tasterským způsobem a čaj je hodnocen určitým počtem bodů, přičemž spodní hranice je nula bodů, za prvotřídní je považován čaj, jehož úroveň dosahuje sta a více bodů, ty nejlepší čaje pak dosahují úrovně tří set bodů. Standardní čaje (Bancha, Hojicha, Kukicha) jsou často rozdělovány jen do tří kvalitativních úrovní značených písmeny A, B a C. Čaje vyšší kategorie mohou být značeny písmenným či číselným standardem (Sencha KKH-2 atp.). Polozelené čaje |